Geocachingu se věnuji již několik let, avšak v letech předchozích ne tak aktivně jako v letošním roce. V podstatě jsem letos našel více krabiček než za všechny roky předcházející.

Praha na dlani 1

Nutno přiznat, že ta letošní aktivita byla tak trochu „z hecu“, jelikož jsme si s kolegou jednoduše řekli, že tento rok dáme 1000. nález a poté si budeme vybírat už jen schránky něčím zajímavé; umístěním, příběhem či provedením. Ale s tím už jsme vlastně tak trochu začali toto léto.

Jak se tak blíží onen tisící úlovek, rozhodl jsem se, že bych si mohl konečně odlovit jednu z těch zbývajících „ikonek“ v nálezech, kterou ještě nemám. Hledal jsem tedy na mapě vhodné wherigo, jež by mne něčím zaujalo. Našel jsem…

Onou schránkou bylo „Tajemstvi Divciho hradu“ (link), na první pohled laděné směrem k fantasy. Zaprvé mám rád fantasy literaturu a zadruhé poměrně důvěrně znám místa, kudy jsem tak nějak tušil, že budu putovat než dostanu možnost najít schránku samotnou. V podstatě jsem na tomto místě odlovil i některé ze svých prvních nálezů.

„Hurá na wigo“, řekl jsem si poměrně pozdě odpoledne a vyrazil směrem na Konvářku, pod Dívčí hrady. Právě zde totiž začíná výlet za dobrodružstvím do „Horní země plné stínů a ozvěn dávných událostí“.

Praha na dlani 2

Zpočátku jsem vlastně vůbec nevěděl co od téhle hry očekávat, ale jak jsem se tak dostával hlouběji a hlouběji do Horní země, příběh i hra mne pohlcovaly. Nejspíš to nebylo jen touláním se po příjemných místech ale i tím, jak krásně na sebe příběhově navazovaly jednotlivé zastávky a úkoly, jež jsem musel v rámci dějové linie plnit.

Dostal jsem se zhruba do poloviny celého příběhu a najednou jsem byl zastaven a stále měl pocit, že mi něco v průběhu děje uniklo. Jednoduše jsem se nemohl dostat dále. Navíc slunce už mi zamávalo na rozloučenou a zmizelo za horizontem. Nemohl jsem přijít na nic kloudného a tak jsem se vydal poněkud zklamaně zpět k domovu. Neustále jsem přemýšlel, co že mi to v příběhu vlastně uniklo. Nakonec jsem požádal e-mailem o nakopnutí přímo ownera. No, co říci, po jeho odpovědi jsem si připadal trochu hloupě.

Se vším v hlavě pěkně srovnaným jsem se vydal o několik dní později zpět na místo, kde jsem byl nucen minule hru ukončit. Jakmile jsem dorazil do požadované zóny, udělal vše potřebné a ejhle, uvolnila se mi cesta dál.

Dále už šlo všechno jako po másle a ani ne za hodinku jsem se propracoval až ke schránce samotné, jejíž umístění mne poměrně překvapilo.

Bohužel TB i GC byly ze schránky odneseny již kolegy, jež toto wherigo lovili přede mnou, nicméně nechali mi zde alespoň jedno dřevěné kolečko. Vzal jsem si jej, vložil dvě svá a k tomu jednu minci, jež jsem už nějakou dobu nosil v kapse, kdybych snad našel nějakou pěknou schránku.

Jako bonus jsem si dolovil jednu multinku poblíž…

A na závěr jedno pořekadlo z Horní země:

Když chceš sílu draka mít,
strach Tě nesmí zastavit.
Nelelkovat nekoukat,
zmrazit, spálit, rozfoukat.
Poznáš, že to není sen,
mrtví musí z kola ven…