Jak jsem lovil Wherigo

Standart

Geocachingu se věnuji již několik let, avšak v letech předchozích ne tak aktivně jako v letošním roce. V podstatě jsem letos našel více krabiček než za všechny roky předcházející.

Praha na dlani 1

Praha na dlani 1

Nutno přiznat, že ta letošní aktivita byla tak trochu „z hecu“, jelikož jsme si s kolegou jednoduše řekli, že tento rok dáme 1000. nález a poté si budeme vybírat už jen schránky něčím zajímavé; umístěním, příběhem či provedením. Ale s tím už jsme vlastně tak trochu začali toto léto.

Jak se tak blíží onen tisící úlovek, rozhodl jsem se, že bych si mohl konečně odlovit jednu z těch zbývajících „ikonek“ v nálezech, kterou ještě nemám. Hledal jsem tedy na mapě vhodné wherigo, jež by mne něčím zaujalo. Našel jsem…

Onou schránkou bylo „Tajemstvi Divciho hradu“ (link), na první pohled laděné směrem k fantasy. Zaprvé mám rád fantasy literaturu a zadruhé poměrně důvěrně znám místa, kudy jsem tak nějak tušil, že budu putovat než dostanu možnost najít schránku samotnou. V podstatě jsem na tomto místě odlovil i některé ze svých prvních nálezů.

„Hurá na wigo“, řekl jsem si poměrně pozdě odpoledne a vyrazil směrem na Konvářku, pod Dívčí hrady. Právě zde totiž začíná výlet za dobrodružstvím do „Horní země plné stínů a ozvěn dávných událostí“.

Praha na dlani 2

Praha na dlani 2

Zpočátku jsem vlastně vůbec nevěděl co od téhle hry očekávat, ale jak jsem se tak dostával hlouběji a hlouběji do Horní země, příběh i hra mne pohlcovaly. Nejspíš to nebylo jen touláním se po příjemných místech ale i tím, jak krásně na sebe příběhově navazovaly jednotlivé zastávky a úkoly, jež jsem musel v rámci dějové linie plnit.

Dostal jsem se zhruba do poloviny celého příběhu a najednou jsem byl zastaven a stále měl pocit, že mi něco v průběhu děje uniklo. Jednoduše jsem se nemohl dostat dále. Navíc slunce už mi zamávalo na rozloučenou a zmizelo za horizontem. Nemohl jsem přijít na nic kloudného a tak jsem se vydal poněkud zklamaně zpět k domovu. Neustále jsem přemýšlel, co že mi to v příběhu vlastně uniklo. Nakonec jsem požádal e-mailem o nakopnutí přímo ownera. No, co říci, po jeho odpovědi jsem si připadal trochu hloupě.

Se vším v hlavě pěkně srovnaným jsem se vydal o několik dní později zpět na místo, kde jsem byl nucen minule hru ukončit. Jakmile jsem dorazil do požadované zóny, udělal vše potřebné a ejhle, uvolnila se mi cesta dál.

Dále už šlo všechno jako po másle a ani ne za hodinku jsem se propracoval až ke schránce samotné, jejíž umístění mne poměrně překvapilo.

Bohužel TB i GC byly ze schránky odneseny již kolegy, jež toto wherigo lovili přede mnou, nicméně nechali mi zde alespoň jedno dřevěné kolečko. Vzal jsem si jej, vložil dvě svá a k tomu jednu minci, jež jsem už nějakou dobu nosil v kapse, kdybych snad našel nějakou pěknou schránku.

Jako bonus jsem si dolovil jednu multinku poblíž…

 

A na závěr jedno pořekadlo z Horní země:

Když chceš sílu draka mít,
strach Tě nesmí zastavit.
Nelelkovat nekoukat,
zmrazit, spálit, rozfoukat.
Poznáš, že to není sen,
mrtví musí z kola ven…

Jak jsem lovil Wherigo
3 komentářů

  1. mh.mail

    Předpokládám, že se jednalo o „jelena“. Tam jsem měl taky zásek jak vrata. Kdyby tam byla volba „Zastřelit“, neváhal bych ani na chvíli. Nakonec jsem zavolal kamarádovi, který ovšem to wigo vůbec neznal, ale poradil mi něco, co sám možná ani netušil, že bude mít pozitivní efekt.
    Já osobně považuji toto wigo za jedno z nejlepších, co jsem hrál, především pro originalitu příběhu.

  2. Tříska

    Ne ne, zasekl jsem se u brány k druhému drakovi a furt nemohl přijít na „jméno“ jednoho z Entů jak se skrze celou hru prolínala jména postav, poněkud jsem se zamotal, že mě hned nenapadlo co tím autor myslel.

  3. mh.mail

    Jo, tam jsem taky trochu váhal, ale nakonec jsem na to přišel, i když už si teď přesně nevybavím, v čem byl ten fígl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*