V pátek jsem tak přemýšlel, kam se o víkendu vydat na „lov“. Prohlížel jsem si mapu na GC.com a a po nějaké době hledání jsem se zastavil nad Lány a jejich blízkým okolím. V Lánech jsem byl jen jednou, kdysi dávno. Navrhl jsem tedy geo-parťákovi večer tuhle lokalitu jako možnost výletu. Souhlasil. Bylo tedy jasno.

Najít nějaký vhodný spoj bylo samozřejmě díky internetu otázkou chvilky a my tak měli vše potřebné naplánováno celkem rychle. Hurá do peřin ať jsme ráno čilí (to se lehko řekne, ale hůř provede). První plánovaný přímý spoj jsme oba úspěšně zaspali a tak jsme byli nuceni vyrazit až dalším, o dvě hodiny později.

Když jsme dorazili do Lán, k místnímu hřbitovu, kde je pohřben i pan prezident Masaryk, jali jsme se zjišťovat indicie k multince věnované právě jemu. To šlo lehko, s odlovem to bylo horší, místo bylo takhle o víkendu a navíc v krásném slunečném počasí zamudleno. Rozhodli jsme se tedy nejprve projít naplánovanou trasu (cca 18km) a poté se sem vrátit na autobus zpátky domů.

Naší první zastávkou byly ohrady s antilopami a lamami. Kolega fotograf si pořídil „pár fotografií“ a mohlo se vyrazit dál. Cestou k muzeu TGM jsme si odlovili jednu rychlou tradičku. Po příchodu do muzea jsme se na paní pokladní podle rady v listingu zubili tak, že jí bylo jasné, pro co jdeme. Se slovy „no jo, jste byli hned jasní, co chcete“ nám podala klíč ke kešce uschované právě v tomto muzeu a věnované jedné ze služeb, kterou poskytuje jeho knihovna, službě tazvaných „knih v pohybu“. A protože máme rádi upomínky na navštívená místa, zakoupili jsme si pamětní minci a turistickou známku.

Své další kroky jsme směřovali ke Studánce v Občinách na západní straně Lán. Škoda jen, že její voda není pitná. Pravděpodobně díky její poloze mezi poli a prosakujícím hnojivům. Ale keška je tam schovaná pěkně. Cestou od studánky jsme zaregistrovali blížící se mrak. „Že by ti meteorologové měli taky jednou pravdu, že bude odpoledne pršet? A že zrovna když se my vypravíme na výlet?!?“, říkal jsem si. Pár minut nato nás začalo lehce rozčilovat mrholení. A ten mrak si to samozřejmě šinul směrem k Lánské oboře, kam jsme měli v plánu jít i my. Vybalil jsem tedy vojenské pončo s tím, že domů přeci teď nepojedeme, když jsme zrovna před chvílí přijeli.

Vydali jsme se směrem k oboře a několika keším, které na jejích okrajích jsou (příkladem za všechny keška Koněspřežka Lány se svým zajímavým listingem). V podstatě jsme měli štěstí a cestou podél obory se dešti a bouřce vyhnuli. Když jsme lovili asi třetí či čtvrtou kešku na jih až jihozápad od Lán, stále jsme slyšeli hřmění a trochu se báli, co nám příroda připraví za překvapení. No, nakonec naštěstí nic.

Obešli jsme Lány a oboru takovým pěkným obloučkem, odlovili ještě několik schránek věnovaných zaniklým dolům, stromům a několika zajímavým místům, posbírali několik indicií k místním multinkám, na které ve finále ani nezbyl čas a po ušlých jedenadvaceti kilometrech se vrátili na Lánské náměstí odkud nám jel autobus zpět domů (ten původní plánovaný s odjezdem od hřbitova jsme samozřejmě nestihli). Určitě se sem ještě vrátíme, jelikož v lesích kolem je opravdu krásně.

Rád bych tímto poděkoval kulhalovi a několika dalším ownerům za místní kešky.